Jsem studentkou Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. O divadlo jsem se zajímala už od malička a během svého pobytu v Bruselu jsem si střihla pár rolí v tamním českém hereckém spolku Divadle Jen tak. Po návratu do vlasti mi divadlo velice chybělo, až jsem se nakonec rozhodla, že se svojí středoškolské vášně nevzdám a dám dohromady partu skvělých lidí, se kterými secvičím svůj divadelní debut. A jak se nám to povedlo? Přijďte a uvidíte!
Pokud bych měl rozdělit své životní zájmy na dvě skupiny, jednou by byla obliba matematiky a techniky, druhou pak oblast umění - hlavně tedy hudby. Zatím co první skupina usměrňuje zejména mou profesní dráhu, v současné době zejména studiem na Fakultě stavební VUT v Brně. Druhá formuje mou osobu aktivního muzikanta, kterého občas políbí nějaká múza ke kompozici hudební či textové. Ostatně jedna taková mne svým způsobem nadchnula i pro to, abych se po několika letech vrátil i k činnosti divadelní.
S většinou našeho divadelního spolku jsem se seznámil na společném privátě v Brně. Jako studentovi fyzikálního inženýrství a nanotechnologií je pro mě divadlo vítaným rozptýlením od vzorečků, rovnic a psaní diplomové práce, ale nejen to! Přináší mi i dobrou náladu, při zkouškách únavu i vtipnou atmosféru a hlavně možnost být se zajímavými lidmi, kteří hrají zajímavé lidi. Snad se nám podaří aspoň část té pohody přenést i na tebe, náš milý diváku!
Pracuji jako lékař v dětské psychiatrické nemocnici. Zajímám se o výtvarné umění a divadlo, ale živím se - asi lépe a spolehlivěji - běžnou prací lékaře. Během svého pětiletého pobytu v Bruselu jsem založil a režíroval divadelní spolek Jen tak, který nyní žije svým vlastním životem a přináší českou kulturu expatům v Bruselu. Jsem rád, že i moje dcera Ester se rozhodla zúročit své vrozené vlohy, a chopila se uvedení Nezvalovy hry Manon Lescaut. Osobně jsem také rád, že mi byla svěřena nikoli bezvýznamná role pana Duvala, neboť jsem již ve věku, kdy mi podobné role vyhovují lépe, než role mladých a zamilovaných honimírů.
Jsem studentkou Fakulty výtvarných umění VUT a s většinou členů Ensemble vitae mám tu čest obývat společné prostory v brněnském Komíně. Jsem ráda, že mi divadlo přináší nové zkušenosti nejen v oblasti exhibice, ale také shánění nesehnatelného - starobylé zrcátko mi dává zabrat :D
Babičkou ve 20 letech? Ano, je to možné, ba dokonce i bez pohoršení...=) Studuji v Brně porodní asistenci/porodní bábu a tuze ráda řádím v porodnici...=) Ve volném čase nejradši spím, což zasvěcení určitě pochopí... 8) K divadlu jsem se dostala jako slepý k houslím...8) Baví mně objevovat a zkoušet nové věci - zvláště pak, jsou-li spojeny s kvalitními spolupachateli, kterými děcka z Ensemblu bezesporu jsou!=)
Jsem rodilý Brňák, ale momentálně studuji v Rakousku doktorát z materiálové fyziky. I přes své technické zaměření mám vřelý vztah k umění všeho druhu, byť doposud jsem byl převážně v roli konzumenta. K divadelnímu spolku Ensemble Vitae jsem se dostal velmi jednoduchou cestou. Když takhle potkáte Ester Lajkepovou, která vám s naprostou hereckou profesionalitou vysvětlí, že na jistou zápornější roli si nedokáže představit nikoho vhodnějšího než jste vy, nemůžete říct nic jiného než "ano" :).
Pocházím z Napajedel, ale od roku 2007 žiji ve Spytihněvi. Jsem studentem dvouoboru historie-filozofie, 3. ročník. Narozdíl od většiny mých spoluhráčů jsem takové pašované zboží: v životě jsem nebydlel na privátu v Komíně a divadlo jsem hrál jenom na pašijových hrách, kde jsem jako Pilát řekl dvě věty. Nyní jsem povýšil, říkám tři věty!!! =) K souboru jsem se dostal díky Ester, která byla v tělocviku jedna z mála lidí, kteří byli ochotní po tréningu zajít na pivo.
Já su Čech. :-)
Studuji obor stavby na bázi dřeva na lesnické fakultě Mendlovy univerzity.
Baví mě smát se a jíst, těší mě učit se a číst. I když se to nezdá, nepocházím z města.
Nikdo ani nezná jaká je to cesta. Z domova utécti, do Brna se vléci,
na divadlo narazit, nehodností pohrozit, potom všechno odkývat - do díla se tiše dát.
Tak rajčata schovejte, úspěchu nám popřejte.
Jsem studentem FIT VUT a jako každého správného informatika mě baví divadlo. No každého ne, ale už jsem minimálně dva potkal. Hrát na divadle je skvělý pocit a nejlepší varianta je, když se tím baví nejen herci, ale i diváci. A proč mě divadlo baví? Člověk se může stát opravdu čímkoliv a kýmkoliv (třeba i křoví :-).
Odmala u mne soupeřily o první místo dvě velké vášně, záliba v přírodě na jedné straně a nadšení pro techniku na straně druhé. Nakonec se bouře přece jen celkem ustálily a mně se podařilo najít jakousi rovnováhu. Přírodě jsem se rozhodl podívat na zoubek díky povolání a motorkami, auty a letadly, hlavně těmi starými, se zabývám ve svém volném čase. Umělecky však má duše vždy docela strádala. Nezbývalo tedy, než s tím zkusit něco udělat a těší mě, že se budu moci podílet na divadelním díle díky roli, která je mi blízká, tedy roli technika ;)
